Ryby: Rybaření a rybí farmy

Důsledky nadměrného rybolovu

Ryby jsou jednou z nejstarších a biologicky nejrozmanitějších skupin obratlovců obývajících naši planetu. Obývají téměř všechny vody na Zemi, ale jejich počet se rychle snižuje. Jen těžko si dokážeme představit svět, který ryby obývají. Málokdy o nich uvažujeme jako o jednotlivcích – ve většině případů o nich mluvíme jako o kolektivních bytostech, popisovaných v kilogramech a tunách.

Každý rok je z moře vyloveno kolem 96 milionů tun těchto mořských tvorů, kteří následně zemřou v bolestech.¹ 2,3 bilionu těchto vnímajících tvorů zahyne každý rok – a to nezahrnujeme počty ryb a dalších tvorů, které jsou zabity v důsledku nekontrolovaného nelegálního rybolovu.²

Celosvětová poptávka po rybách roste. Údaje zveřejněné Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) naznačují, že spotřeba ryb na hlavu byla v roce 2017 přibližně 20 kg.^{3, 4} Mezi hlavní důvody tohoto trvalého nárůstu spotřeby ryb patří technologický vývoj, ale také rostoucí příjmy a rostoucí poptávka po rybích produktech zejména u mladší populace.^{5, 6}

Populace ryb se kvůli nadměrnému rybolovu rychle zmenšují

Populace ryb ve světě stále klesají. V současnosti je více než 90 % rybích populací považováno za nadměrně lovené nebo využívané na hranici tzv. bodu neudržitelnosti.⁷

Navíc změna klimatu a oteplování oceánů mají také vliv na velikost rybích populací, které tak mohou být u mnoha druhů negativně ovlivněny.⁸ Nedávná studie ukázala, že průmyslový rybolov se vyskytuje na více než 55 % plochy oceánu – to je čtyřikrát více, než je plocha využívaná zemědělstvím.⁹

Vedlejší úlovky způsobují zbytečné utrpení a umírání

Každý rok skončí několik milionů mořských živočichů v rybářských sítích jako vedlejší úlovek. Termín „vedlejší úlovek“ znamená, že tyto ryby a další tvorové skončily v sítích omylem. Jde mimochodem také o přibližně 300 000 velryb a delfínů,¹⁰ ale také o mořské ptáky a další mořské savce. Většina z nich utrpení nepřežije – buď zahynou v sítích, nebo později pomalou smrtí následkem zranění či stresu.¹¹ Odhaduje se, že asi 40 % chycených zvířat jsou náhodné úlovky¹² – mnoho z nich je hozeno zpátky do moře mrtvých, anebo se použijí jako krmivo v akvakultuře.¹³

Zvyšující se nerovnováha v mořském ekosystému

Nadměrný rybolov způsobuje zkázu mořských ekosystémů. Kromě populací druhů určených k lidské spotřebě klesají i stavy zvířat ulovených jako vedlejší úlovek. Nekontrolovaný rybolov také způsobuje nesmírné škody na populacích mořských ptáků, medúz a planktonu.^{14, 15, 16} Kromě samotného objemu ulovených ryb jsou používané metody rybolovu obzvláště škodlivé pro ekosystémy jako celek. Například vlečné sítě pro lov u dna, které se používají k lovu platýse, mořského jazyka a korýšů, ničí mořské dno včetně organismů, které tam žijí, jako jsou korály.

Chov ryb na farmách

V posledních letech došlo po celém světě k alarmujícímu nárůstu počtu aquafarem. Kromě kaprů, pstruhů a sumců chovají rybí farmy také další ryby, jako je losos a cejn a další mořské živočichy, včetně krevet, krabů a dokonce mušlí. V roce 2018 vyprodukovaly aquafarmy více než 80 milionů tun vodních živočichů.¹⁷ Systémy aquafarem sahají od rybníků ve vnitrozemí až po rozsáhlé klece v oceánu. Kvůli vysoké hustotě typické pro tento typ chovu zažívají ryby zvýšenou hladinu stresu a jsou více náchylné ke zraněním a nemocem.^{18, 19}

Ryby jí ryby

Aquafarmy často chovají predátory, jako jsou lososi nebo pstruzi, kteří vyžadují menší ryby jako krmivo, čímž se problém nadměrného rybolovu zhoršuje.^{20, 21} Výroba rybí moučky a rybího oleje se stává obrovským průmyslovým odvětvím, které aquafarmám a živočišnému průmyslu dodává tyto ingredience ke krmení miliardy zvířat. Asi 20–30 % divokých ulovených ryb se používá jako krmivo pro zvířata, přičemž velká část z nich by byla potenciálně vhodná pro přímou spotřebu lidmi.^{22, 23} Odhaduje se, že produkce jednoho kilogramu ryb na farmě vyžaduje až 2 kilogramy krmiva.^{24, 25} Lze se setkat s tvrzením, že množství ryb použitých k produkci 1 kilogramu lososa je nyní pod 1 kg. Krmivo pro ryby však obsahuje nejen rybí moučku, ale také velké množství rostlinných bílkovin (například sóju) a může také obsahovat přísady z chovu hospodářských zvířat, jako je masokostní a krevní moučka.

Vliv chovu ryb na životní prostředí

Kromě toho aquafarmy poškozují životní prostředí mnoha dalšími způsoby. Výkaly a zbytky krmiv zatěžují životní prostředí a mohou vést k přehnojení vod a poklesu biologické rozmanitosti. Používání antibiotik a průmyslových chemických látek dále znečišťuje vody a může v nejhorším případě podpořit vznik kmenů bakterií odolných vůči lékům, které mohou představovat riziko i pro člověka.^{26, 27}

Rybolov je forma týrání zvířat

Ačkoli mnoho lidí odmítá lov divoké zvěře, rybaření je stále široce vnímáno jako rekreační aktivita – možná proto, že většina lidí si neuvědomuje, že ryby jsou vnímající bytosti, které cítí bolest. I rybolov jako koníček způsobuje rybám značné utrpení: háček způsobuje hluboké rány v ústní dutině, zatímco ryba se po vytažení z vody pomalu dusí. Někteří možná argumentují, že rybu následně pustí do vody, ale i toto je pro rybu velmi traumatický zážitek. Zvířata po vypuštění zpět do vody trpí značným stresem a jsou zraněná, vracejí se tedy do vody s vyčerpaná a se sníženou šancí na přežití.

Ryby udržují různé sociální systémy

Stejně jako u mnoha druhů suchozemských zvířat vyskytují se i u ryb silně rozmanité sociální systémy.^{28, 29} Například pstruzi jsou považováni za samotáře, zatímco jiné druhy ryb žijí v párech nebo tvoří volné skupiny či velká hejna (jako je tomu u tuňáka). Ryby mají dlouhodobou paměť, a proto jsou schopny navazovat složité sociální vztahy. Navíc jsou vybaveny prostorovou pamětí, která jim umožňuje vytvářet mentální mapy, které používají k navigaci.³⁰ V nedávné studii se ukázalo, že druh pyskouna si dokáže zapamatovat negativní zážitek, což se projevilo tendencí skrývat se v blízkosti místa, kde byla ryba chycena.³¹

Ryby mají pocity a mohou cítit bolest

Tvrzení, že „ryby necítí bolest“, se často používá k potlačení jakékoli diskuse o tom, zda jsou ryby schopny trpět. Ale neschopnost křičet jednoduše znamená, že bolest pociťovaná rybami zůstává neviditelná a neslyšitelná. Z toho tedy plyne, že obecně nezažíváme stejné výčitky svědomí, jaké pociťujeme ve vztahu k prasatům, dobytku nebo drůbeži. Přesto vědci stále častěji potvrzují, že ryby cítí bolest. Ryby, stejně jako savci, mají smyslové systémy a také mozkové struktury a funkce, které jsou zodpovědné za vnímání bolesti, strachu a stresu.^{32, 33, 34, 35} To je podloženo také vzorci chování, jako jsou obranné reakce na podněty způsobující bolest.^{36, 37}

Ryby obsahují škodlivou rtuť, dioxin a olovo

Ryby absorbují a hromadí nečistoty obsažené v mořské vodě. Platí pravidlo: čím výše je ryba v potravním řetězci, tím vyšší je koncentrace toxinů v jejím těle. To je znepokojivá zpráva pro ty, kteří jsou zvyklí jíst oblíbené druhy, jako je losos nebo tuňák³⁸ – tito velcí predátoři, kteří se živí menšími mořskými tvory, při tom absorbují toxiny, které se hromadí v jejich tělech a postupem času se stále více koncentrují (tomu se říká bioakumulace).³⁹ Lidé, kteří často konzumují ryby, tedy do svého těla dostávají rtuť, PCB (polychlorované bifenyly), dioxiny, olovo a arsen, což může vést k různým zdravotním komplikacím, od poškození ledvin přes zhoršení kognitivních funkcí po některé formy rakoviny, či dokonce ke smrti.^{40, 41} Ryby chované na aquafarmách nepředstavují zdravější alternativu. Koneckonců jsou léčeny antibiotiky a chemickými látkami proti parazitům a infekcím kůže a žaber, což jsou všechno důsledky nepřirozených podmínek chovu.

Je potřeba zásadní změna našeho myšlení

Ryby nejsou schopny cítit jen bolest, ale mají také složité kognitivní dovednosti a sociální život. Rybolov a chov ryb má navíc negativní dopad na životní prostředí a naše zdraví. To vše dělá z ryb neudržitelný zdroj potravy. Vzhledem k přemrštěným rybolovným kvótám a zátěži pro životní prostředí, přírodu a rybí populace je nutná zásadní změna našeho uvažování o rybách. Řešením mohou být dnes již stále dostupnější rostlinné alternativy ryb a dalších mořských živočichů – od veganského tuňáka po krevety.

ProVeg podporuje dostupnost rostlinných alternativ ryb

Jako organizace se snažíme udělat alternativy ryb a dalších mořských plodů dostupnější. Proto podporujeme a v průběhu celého roku pořádáme řadu veganských akcí, například VeggieWorld a VegMed. Kromě toho ProVeg Incubator podporuje inovativní start-upy, které chtějí obohatit rostlinný trh svými produkty. Nabízíme také poradenství pro začínající podniky v rámci programu Future Foods, včetně testování produktů i udílení ochranné známky V-Label, která zaručuje, že produkt je skutečně veganský nebo vegetariánský.