Osud slepic v továrnách na vejce

Slepice a jejich základní potřeby

Slepice jsou společenská zvířata. Ve svém přirozeném prostředí žije kur bankivský, který je nejbližším divokým příbuzným domestikovaných slepic, ve skupinách až 20 slepic a jednoho kohouta.¹ V těchto skupinách panuje jasná hierarchie, která jim umožňuje mírumilovné soužití.²

Slepice tráví značnou část svého času sháněním potravy, což zahrnuje potulování se, hrabání a klování do země.³ Pravidelně se popelí v prachu, hlíně nebo písku a pravidelně si také čechrají peří, aby zůstalo čisté a zdravé. Většinu času zůstávají slepice na zemi, ale vylétají také na stromy nebo na jiná vyvýšená místa, aby si odpočinuly nebo když se cítí v nebezpečí.

Slepice jsou inteligentní a empatické bytosti

Slepice jsou chytré a citlivé bytosti s výraznými osobnostmi. Jejich komunikace je složitá – doposud bylo zaznamenáno nejméně 24 různých typů hlasových projevů.⁴ Výzkumy ukázují, že kognitivní schopnosti slepic jsou srovnatelné se savci, jako jsou kočky, psi a dokonce i primáti.⁵ Slepice jsou například schopny chápat trvalost objektu (pochopení, že objekty mimo dohled stále existují), což přesahuje kognitivní schopnosti malých dětí. Novorozená kuřátka jsou schopna provádět složité matematické operace, rozlišovat množství a rozpoznat pravou a levou stranu – stejně jako lidé.⁶

Existují také silné důkazy o emočních schopnostech drůbeže. Slepičí matky projevují svou schopnost empatie, když pozorují, že jsou jejich mláďata ve stresu, a v důsledku toho vykazují známky stresu i ony samy.^7,8,9 Kromě toho si slepice vytvářejí silná přátelství a preferují společnost určitých slepic před jinými.¹⁰

Moderní plemena snášející vejce

Vaječný průmysl jasně rozlišuje mezi plemeny nosnic a brojlery chovanými na maso. Nosnice jsou šlechtěny tak, aby snášely co nejvíce vajec, a jsou chovány pod umělým osvětlením, které snášení vajec maximalizuje. Výsledkem je, že tyto „vysoce výkonné“ slepice snesou v průměru 300 vajec ročně.¹¹ Přitom jejich divoké příbuzné, které nebyly domestikovány s cílem snášet co nejvíce vajec, snesou ročně méně než 40 vajec. V důsledku této nepřirozeně vysoké frekvence nesení vajec dochází k rychlému vyčerpání těl slepic. Zranění, nemoci, zlomeniny kostí a záněty vejcovodů jsou běžné, stejně jako předčasná smrt.

Životní podmínky v továrnách na vejce

Celosvětově je v továrnách na výrobu vajec chováno více než 7 miliard slepic, které ročně snáší více než 1,3 bilionu vajec. Jen v Evropě se chová 500 milionů slepic.¹² I když se podmínky po celém světě liší, většina slepic je chována v jednom ze čtyř typů chovu: klece, haly, volný výběh nebo ekologické systémy chovu.

Klecové chovy

Většina všech slepic chovaných pro vejce žije v bateriových klecích. Tyto klece poskytují každé slepici prostor o velikosti pouhých 550 cm², což je méně než list papíru A4.¹³ Klecové chovy byly před časem v Evropě zakázány a nahrazeny tzv. zdokonalenými klecemi, které však stále nabízejí pouze 750 cm² prostoru na jednu slepici. Systémy zdokonalených klecí jsou rozděleny do několika funkčních oblastí a chová se v nich 60 až 80 slepic na klec. V bateriových i zdokonalených klecích brání stísněné podmínky slepicím v tom, aby byly schopny uspokojit své nejzákladnější fyzické a instinktivní potřeby, jako je chůze, protahování křídel, popelení v písku a hledání potravy. Zhruba 56 % evropských nosnic je chováno v klecových systémech.¹⁴

Halový chov

V halovém chovu žijí slepice pohromadě v takovém množství, že je devět slepic nuceno sdílet jeden metr čtvereční.¹⁵ Hejna nosnic v těchto halách často dosahují obrovských velikostí. Například v Německu může být v jedné stodole umístěno až 6 000 jedinců.¹⁶ V takto velkých skupinách nejsou slepice schopny vytvořit stabilní sociální struktury, které potřebují k zajištění pokojného soužití. To vede k nesmírnému stresu a neustálým konfliktům mezi slepicemi, přičemž stísněné podmínky znemožňují slabším jedincům uniknout dominantnějším a agresivnějším jedincům.¹⁷ V Evropské unii předpisy vyžadují, aby podestýlkou ​​byla pokryta pouze jedna třetina prostoru; zbytek je obvykle pokryt drátěným pletivem, ze kterého slepice bolí nohy. Přibližně 26 % nosnic v Evropě je chováno v halách.¹⁸

Volný výběh

Slepice z tzv. volných výběhů tráví většinu svého života v podmínkách velmi podobných podmínkám v halách. Podle předpisů musí mít kuřata ve volném výběhu přístup ven. V praxi jsou však v některých dnech dveře ven zavřené a vysoká hustota brání slepicím v zadní části haly v přístupu ke dveřím. Kromě toho se mohou slepice vyhýbat venkovním prostorům, pokud tam nemají žádný přístřešek nebo vegetaci, protože se obávají, že budou vystaveny predátorům.¹⁹ Přibližně 14 % evropských nosnic žije ve volném výběhu.²⁰

Ekologické farmy

Podmínky v systémech ekologických farem jsou obecně podobné podmínkám v systémech volných výběhů. Slepice mohou být chovány v hustotě až šest kuřat na metr čtvereční. Ačkoliv je velikost kolonií zákonem omezena na 3 000 ptáků, stále to daleko překračuje preference hejn ptáků v přirozeném prostředí, kde velikost skupin nepřesahuje 20 jedinců. V důsledku toho jsou konflikty, stres a zranění mezi slepicemi stále běžnou záležitostí. Systémy ekologického zemědělství jsou jedinými systémy chovu v Evropě, ve kterých se slepicím běžně neodstraňují špičky zobáků. Pouze 4 % evropských nosnic jsou chována ekologicky.²¹

Odstraňování zobáku

Ve většině továren na výrobu vajec se slepicím v mladém věku zkracují zobáky, aby se zabránilo vzájemnému klování a kanibalismu, což je chování, které je způsobené vysokou hustotou chovu.²² Radši než upravit prostředí tak, aby vyhovovalo potřebám slepic, odstraní se špička zobáku tak, aby to vyhovovalo nepřirozenému a stres vyvolávajícímu prostředí.

Nejběžnějším způsobem odříznutí špičky zobáku slepic je za použití horké čepele. Případně se jejich zobáky přitisknou k horké kovové desce a upálí se. V obou případech se tyto zákroky provádějí bez anestezie. Slepice během této zkušenosti trpí silnou bolestí a může se u nich objevit chronická bolest nebo citlivost zobáku, která přetrvává po zbytek jejich života.²³

Zabíjení mladých kohoutků

Samci, tedy mladí kohouti, nemohou snášet vejce a zároveň je jejich chov je pro maso nerentabilní, proto jsou vaječným průmyslem považováni za bezcenné. V důsledku toho jsou kohoutci hned první den svého života odděleni od svých sester a zabiti. Dva nejběžnější způsoby jsou udušení nebo rozřezání zaživa v mlýnku.

Porážení slepic

Vaječný průmysl maximalizuje své zisky tím, že chová pouze nejproduktivnější nosnice. Schopnost snášení vajec u slepic však s přibývajícím věkem přirozeně klesá a slepice ve všech systémech chovu jsou zabity již po jednom roce. Poté jsou nahrazeny mladšími, produktivnějšími jedinci. To vede k porážce několika miliard slepic ročně.

Podle statistik vaječného průmyslu mnoho slepic ani nepřežije dost dlouho na to, aby byly po prvním roce poraženy. Přibližně 10 % zemře během prvního roku života v důsledku namáhavých podmínek produkce vajec.²⁴ Tato úmrtí jsou označována jako “manko” a vykazují se jako “ztráty produktivních dnů”.

Nasycené tuky: zdravotní riziko konzumace vajec

Ročně zkonzumuje světová populace asi 200 vajec na hlavu.²⁵ Spotřeba vajec je spojena se zdravotními riziky. Vejce mají například vysoký obsah nasycených tuků a cholesterolu a mohou podpořit vznik aterosklerózy, která zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Vzhledem ke špatným podmínkám, ve kterých slepice žijí, jsou vejce dokonalým hostitelem pro salmonelu, kterou se pak mohou nakazit lidé i další zvířata. Skandály jako vejce kontaminovaná dioxinem nebo fipronilem jsou dalším důvodem, proč stále více spotřebitelů a spotřebitelek snižuje spotřebu vajec nebo zcela přechází na zdravější rostlinné alternativy.

Rostlinné alternativy vajec jsou stále populárnější

Vejce jsou důležitou součástí mnoha světových kuchyní, ať už při pečení dezertů, pečiva nebo pro výrobu majonézy a holandské omáčky. Vzhledem k metodám průmyslové výroby však mají vejce značný dopad na životní podmínky zvířat, životní prostředí a naše zdraví. Dnes již naštěstí pro každý účel existuje zdravější rostlinná alternativa vajec. Při pečení lze použít rostlinný jogurt, jablečné pyré nebo banány. Vejce jako pojivo lze nahradit psylliem nebo mletým lněným a chia semínkem. Chuť vajec zase dodá černá sůl kala namak v kombinaci s lahůdkovým droždím a kurkumou pro barvu. Míchaná (ne)vajíčka lze udělat z tofu a omeletu třeba z cizrnové mouky. Více se můžete dozvědět v tomto článku na našem blogu.

ProVeg podporuje dostupnost rostlinných alternativ

Jako organizace se snažíme udělat alternativy vajec dostupnější. Proto podporujeme a v průběhu celého roku pořádáme řadu veganských akcí, například VeggieWorld a VegMed. Kromě toho ProVeg Incubator podporuje inovativní start-upy, které chtějí obohatit rostlinný trh svými produkty. Nabízíme také poradenství pro začínající podniky v rámci programu Future Foods, včetně testování produktů i udílení ochranné známky V-Label, která zaručuje, že produkt je skutečně veganský nebo vegetariánský.