Vymýtíme sójové mýty?

Luštěnina známá v asijských zemích již po tisíce let se potýká s takovou mírou kontroverze jako málokterá potravina vůbec. Pro některé je symbolem zdravé stravy, jinde před ní varují. Jakým mýtům čelí sója nejčastěji?

Je tedy sója zdravou potravinou?

Sója se řadí mezi luštěniny a stejně jako čočka, fazole nebo cizrna je i ona celistvou potravinou obsahující široké spektrum zdraví prospěšných látek. Je bohatá na vitamíny skupiny B, draslík, hořčík a také na vysoce kvalitní bílkoviny. Za skvělý zdroj bílkovin označuje sóju i American Cancer Society. Zvláště pak pokud sója nahrazuje méně zdravé potraviny, jako je třeba živočišný tuk a zpracované nebo červené maso. Vedle toho je konzumace sójových potravin spojována s nižším výskytem onemocnění srdce a může také pomoci se snížením hladin cholesterolu [1].

Metaanalýza (tj. velká studie shrnující výsledky mnoha jiných studií) z roku 2019 hodnotící vliv konzumace sóji na zdraví ukázala, že lidé s největší konzumací fytoestrogenů, které jsou v sóje často strašákem, měli zároveň nejmenší riziko úmrtí ze všech sledovaných příčin. Ve srovnání s lidmi konzumujícími nejmenší množství fytoestrogenů bylo toto riziko nižší o 10 % [2].

Obsahuje sója estrogeny?

Ne. Sója obsahuje fytoestrogeny, což jsou látky, které jsou sice podobné lidskému hormonu estrogenu, ale v našem těle se chovají odlišně. V lidském těle existuje více druhů receptorů pro estrogen a fytoestrogeny se vážou jen na některé z nich. S tím souvisí i jejich účinek. V těle například existují receptory, jejichž spuštění podporuje nádorové bujení. Studie však naznačují, že fytoestrogeny se častěji vážou na receptory, které potenciálně naopak potlačují růst nádorových buněk. Tím se i vysvětluje, proč některé studie ukazují, že konzumace sóji může snižovat riziko vzniku rakoviny [3].

Způsobuje sója rakovinu prsu?

Naopak, konzumace sóji je spojována s nižším výskytem rakoviny prsu. Mýtus o tom, že sója způsobuje rakovinu, pravděpodobně vznikl ze studií na zvířatech, ta však metabolizují látky odlišně. Informace získané z animálních studií proto nelze jen tak přenést na člověka. U lidí byl naopak příjem sóji a fytoestrogenů spojen s nižším výskytem rakoviny prsu [1 ,2,4,5,6].

Metaanalýza observačních studií z roku 2019 zjistila, že ochranný vliv se zvyšovat spolu s dávkou fytoestrogenů ve stravě – zvýšení příjmu fytoestrogenů o 10 mg denně bylo spojeno se snížením rizika úmrtí na rakovinu prsu o 9 %. Vedle vlivu fytoestrogenů byla zjištěna i pozitivní souvislost se sójovou bílkovinou, kdy navýšení jejího příjmu o 5 g denně bylo spojeno se snížením rizika úmrtí na rakovinu prsu o 12 % [2].

Rovněž u samotného tofu byla pozorována souvislost s nižším výskytem rakoviny prsu. Každé navýšení jeho příjmu o 10 g denně bylo spojeno se nižším rizikem rakoviny prsu o 10 % [7].

Způsobuje sója rakovinu prostaty?

I v tomto případě observační studie opakovaně ukazují, že konzumace sóji je spojena s nižším výskytem rakoviny [11].

S nástupem rakoviny prostaty však protektivní role fytoestrogenů slábne, což je dáno přítomností receptorů pro fytoestrogeny na samotném nádoru. Před začátkem zhoubného bujení obsahuje nádor spoustu receptorů a fytoestrogeny tak mohou uplatňovat svůj protektivní vliv. S progresí nádoru se však počet receptorů snižuje, až vymizí úplně a fytoestrogeny tak svůj pozitivní vliv ztrácí. 

Právě tohle je zřejmě důvodem, proč je v asijských zemích, kde obyvatelé hojně konzumují sójové produkty, výskyt zhoubných nádorů prostaty nižší. Výskyt latentních tumorů (těch, které ještě nepřešly ve zhoubný nádor) je totiž v asijských a západních zemích podobný, ale v západních zemích častěji dochází k rozvoji ve zhoubný nádor [12].

Podle studie publikované v roce 2019 by flavonoidy dokonce mohly najít využití v léčbě již vzniklého onemocnění. Díky svým účinkům totiž brání rozšiřování nádoru do ostatních tkání a vzniku zhoubných metastáz [13].

Způsobuje sója jiné druhy rakoviny?

Konzumace fytoestrogenů je naopak spojována s nižším rizikem rakoviny. Z již zmiňované metaanalýzy observačních studií vyšlo, že navýšení příjmu fytoestrogenů o 10 mg denně je spojeno se snížením rizika úmrtí na rakovinu o 7 % [1]. Souvislost s nižším rizikem rakoviny bylo pozorováno i u jiných typů než zmiňovaných rakovin prsu nebo prostaty, například také u rakoviny žaludku, tlustého střeva, plic, nebo endometria [1,14,15].

Snižuje sója hladinu testosteronu a rostou po ní mužům prsa?

„Ne. Konzumace sóji nezvyšuje ani nesnižuje hladinu testosteronu u mužů.“ Tak uvádí na svých stránkách Mezinárodní společnosti pro sexuální medicínu (International Society for Sexual Medicine) [16].

Případ s rostoucími prsy, takzvanou gynekomastií, byl skutečně doložen, jednalo se však o případovou studii 60letého muže, který konzumoval denně 12 porcí sójového mléka (3 litry denně) [17].

Zmínka o snížené hladině testosteronu a erektilní dysfunkci také pochází z případové studie jednoho člověka. U 19letého mladíka s diabetem 1. typu byly po zvýšení spotřeby sójových výrobků opravdu zjištěny nižší hladiny testosteronu a snížené libido. Tento mladík však konzumoval 360 mg isoflavonů za den, což je obrovské množství odpovídající asi 14 porcím sóji denně [18]. Pro srovnání – přehledová studie zahrnující 252 jedinců zjistila nejvyšší dosažené hodnoty přijímaných isoflavonů 139 mg/den, takže mladík v případové studii konzumoval téměř třikrát tolik [19].

Na základě těchto případových studií, které vycházejí z dat zjištěných pouze na 1 člověku a zahrnují konzumaci nepřiměřeného množství sóji, však nelze vyvozovat závěry o růstu prsů nebo o ovlivnění hladin testosteronu, s jakými se setkáváme v bulvárních článcích. Pokud se podíváme na výsledky jiných, rozsáhlejších studií, zjistíme, že konzumace sóji hladiny testosteronu neovlivňuje, nezpůsobuje feminizační projevy a ani neovlivňuje kvalitu spermatu. A to i přesto, že ve studiích bývají někdy použité dávky isoflavonů převyšující jejich běžný příjem stravou [19,20,21,22,23]. I výsledky metaanalýzy provedené Americkou společností pro reprodukční medicínu, která hodnotila výsledky placebem kontrolovaných studií, ukazují, že konzumace sóji a dokonce ani samotných isoflavonů hladinu testosteronu neovlivňuje [20].

Ovlivňuje sója aktivitu štítné žlázy?

Pozor na příjem sóji je potřeba si dát v případě, kdy člověk trpí sníženou funkcí štítné žlázy. Zjištění vychází ze studie žen se subklinickou formou hypotyreózy – takovou, při které se ještě neprojevují příznaky. U části z těchto žen došlo při zvýšené konzumaci fytoestrogenů k rychlejšímu přechodu do zjevné hypotyreózy, tedy do té, při níž se již začínají projevovat příznaky. Za zmínku stojí také zajímavost, že současně s tímto poznatkem autoři studie pozorovali, že zvýšená konzumace fytoestrogenů významně snížila inzulinovou rezistenci, krevní tlak a hladiny CRP – ukazatele zánětu v těle [24].

Obavy z narušení funkcí štítné žlázy vycházejí pravděpodobně především z in vitro a zvířecích studií a zpráv o kojencích krmených sójovou formulí, která nebyla obohacená o jód [25]. Závěry metaanalýzy z roku 2019 zní, že příjem sóji hladinu hormonů štítné žlázy neovlivňuje. Pozorováno bylo mírné zvýšení hladin TSH (hormonu stimulujícího štítnou žlázu k tvorbě hormonů štítné žlázy), ovšem zda a jaký má toto zjištění klinický význam zůstává nejasné [26].

U zdravých jedinců nemá podle Britské dietetické asociace konzumace sóji na funkci štítné žlázy škodlivý vliv a nenarušuje její funkci. Co však může narušit, je vstřebávání léků na štítnou žlázu, podobně jako je tomu například i u řady bylin, jiných léků, vlákniny nebo suplementů vápníku. Z těchto důvodů je doporučeno užívat léky na štítnou žlázu na lačný žaludek [27].

Kácí se kvůli sóji pralesy?

Ano. Sója je skutečně zodpovědná za kácení deštných pralesů. Na žebříčku největších příčin je dokonce hned na druhém místě po pastvinách pro dobytek [28]. Nejedná se však o sóju na výrobu tofu či tempehu. Pro přímou spotřebu lidem se ve skutečnosti využívá jen 6 % světové produkce sóji. Většina sóji (až 75 %) se využívá jako krmná sója pro hospodářská zvířata a ryby chované na farmách [28].

Sója z polí, kterým musel ustoupit deštný prales, ale není jen otázkou tamního zemědělství. Rozváží se po celém světě. Například EU vyprodukuje jen 2 % svojí spotřeby, zbytek je dovážen z Brazílie a Argentiny [29]. Pokud vám tedy leží na srdci blaho amazonských pralesů, nejjednodušší je vyhnout se konzumaci masa. I evropská jatečná zvířata jsou krmena sójou přivezenou přes polovinu světa, kvůli které se vypalují části pralesů.

Je sója GMO?

Ano, většina sóji je skutečně geneticky modifikovaná. Asi 85 % sóji dovážené do EU je GMO. Tato sója se však opět používá pro krmení zvířat. Podle Evropského sdružení výrobců krmiv (FEFAC) je 85 % krmných směsí vyrobených v EU označeno jako GM materiál. V krmivářství jsou GM zdroje považovány za vyloženě nezbytné [29].

Sójové výrobky pro lidi prodávané u nás, jako je třeba tofu nebo tempeh, GMO nejsou. Kdyby tyto produkty byly GMO, musely by být dle nařízení EU označené nápisem “tento produkt obsahuje geneticky modifikované organismy”. Vedle sóji se ještě u nás můžeme setkat s GMO produkty z kukuřice, řepky, cukrové řepy nebo brambor [30,31].

Závěr

Sója se stejně jako ostatní luštěniny řadí ke zdraví prospěšným potravinám, jejíž konzumace s sebou nese řadu benefitů. Nebylo prokázáno, že by konzumace sóji v běžném množství vedla k rakovině prsu, rakovině prostaty či jinému druhu rakoviny, ani že by snižovala hladinu testosteronu u mužů nebo vedla k růstu prsní tkáně. 

Studie naopak naznačují, že může mít preventivní účinky proti rakovině, nemocem srdce nebo že přispívá ke snížení hladiny cholesterolu a markeru zánětu.

Sója, ze které se vyrábí sójové produkty dostupné na našem trhu, se pěstuje nejčastěji na Slovensku (např. značka Lunter), někdy také v Rakousku (Soyka) nebo v Kanadě. Nedochází tak kvůli ní ke kácení deštných pralesů a není ani geneticky modifikovaná.

Kolik sóje denně můžete bez obav přijímat?

Americký institut pro výzkum rakoviny (American Institute for Cancer Research) uvádí na svých stránkách: „Mírná konzumace jsou 1 až 2 standardní dávky sójových potravin denně, jako je tofu, sójové mléko, edamame a sójové boby (jedna porce je průměrně asi 7 gramů bílkovin a 25 mg isoflavonů). Příklady standardní porce jsou 1/3 šálku (asi 85 g, tedy přibližně půl balení) tofu, 1 šálek sójového mléka, 1/2 šálku edamame a ¼ šálku (28 g) sójových bobů. Studie prokázaly až 3 porce / den – až 100 mg / den isoflavonů – konzumované v asijských populacích dlouhodobě nesouvisí se zvýšeným rizikem rakoviny prsu.” [32].

Inspiraci ohledně receptů můžete najít v našem článku Zařazeno do jídelníčku: Sója nebo v e-booku A kde bereš bílkoviny?

Článek pro ProVeg Česko zpracovala nutriční terapeutka Mgr. Veronika Baťová.